Tento výlet byl trochu s otazníkem. Den předtím jsem měl sraz s kamarády ve Strakonicích a netušil jsem, kdy se vrátím domů. Přijel jsem ve 2 po půlnoci, ale ráno jsem se cítil celkem dobře. Holky byly připravené, Lenka vše bezvadně zabalila, tak jsme objednali ubytování a vyrazili. Byla sobota 9:50. Cesta byla v pohodě, zastavili jsme se v půlce cesty na odpočívadle Kocheltalbrücke. Kačenka trvala na tom, že si musíme dát piknik na piknikové dece, kterou s sebou neprozřetelně vzala maminka 😁. Vytáhli jsme tedy deku, tousty a sedli si na trávu mezi odpočívadlo a dálnici.
Do Štrasburku jsme dorazili lehce po 16:00, zaparkovali jsme kousek od Europarlamentu, parkování zdarma. Zjistili jsme sice, že celý Štrasburk je nízkoemisní zóna a měli bychom mít francouzskou emisní nálepku, ale riskli jsme to bez ní. Počasí bylo ideální – slunečno a asi 18°C.
Přes aplikaci CTS jsme koupili 24h jízdenku na MHD, cena 10 euro za tři osoby. Prošli jsme se kolem Europarlamentu a nechali se tramvají odvézt do centra. Tramvaje byly moderní, čisté a pohodlné.
Centrum jsme prošli křížem krážem, je to opravdu moc krásné město – zejména ta nejslavnější část – Petite France. Jen ty davy turistů to malinko kazí. Na náměstí jsme si dali zmrzlinu, nicméně během její konzumace jsme spatřili kolemjdoucí třímající kornouty s krásně nazdobenými zmrzlinami v podobě růže. Učinili jsme slib, že tuto zmrzlinu tedy vyzkoušíme druhý den.
Večeři jsme odbyli v supermarketu brambůrkami, šunkou, sýrem a polomáčenými sušenkami, které Lence i Kačce velmi chutnaly😁. To vše jsme se jali odvézt na pokoj ke konzumaci.
Bydleli jsme na jihozápadním okraji města v hotelu Ibis. Nebyl to žádný luxus, ale bylo tam čisto. Hlavně jsme ještě využili zbylé body z bookingu, takže jsme to měli i se snídaní asi za 360 Kč. Recepční byl příjemný chlápek a vydesil Kačenku tím, že musí doplatit ubytování za plyšáky, které si nesla v náručí.
Snídaně byla dobrá. Hotelový standard – jogurt, müsli, pečivo, nutella, wafle atd.
Po snídani jsme se sbalili, jeli zaparkovat auto na konečnou (Illkirch Grafenstaden) a jeli zase do centra. Prošli jsme si místa, která jsme den předtím vynechali a také znovu ta, která se nám nejvíc líbila. Bylo výrazně chladněji, než v sobotu, zejména vítr byl nepříjemný. Ale alespoň svítilo sluníčko. Na zmrzlinu to opravdu nebylo, ale jsme čestní a držíme slovo, proto jsme neváhali a trpěli s kornouty zmrzliny s krásně tvarovanými okvětními lístky. Dalo se to vydržet.
Procházku jsme pak už jen zakončili obědem ve Five Guys, kde jsme se tradičně výborně najedli. Vynikající burgery a hranolky jako od maminky; milkshake jsme však tentokrát vynechali.
Cesta zpátky ubíhala rychle. Pokazila nám ji jen večeře, pro kterou jsme vybrali McDonalds u Ebermannsdorfu na sjezdu ke Schwandorfu kousek od hranic. Ve frontě na drive bylo před námi asi 7 aut, ale vůbec se to nehýbalo. Přemýšleli jsme, že to vzdáme a stavíme se raději na Rozvadově, nakonec jsme se ale na řadu dostali. Obsluhující chlápek byl nějaký Srb, Chorvat nebo Slovinec, poradil nám, že pro platbu máme navštívit ‚drugi otvor‘. Očividně měli problémy s nedostatkem zaměstnanců a při pohledu přes okénko to uvnitř vypadalo spíš jako chráněná dílna. Jakýsi zpomalený chlapec zmateně vyndával a vkládal zboží do papírových tašek a tvářil se u toho pobaveně. Pan „Drugi Otvor“ kolem něj pobíhal a očividně zastával několik důležitých funkcí. Pochopili jsme tedy, proč ta fronta tak zoufale pomalu ubývala. Celá tato anabáze nás přišla na necelou hodinu. Mohli jsme si místo drivu dát jídlo v normální restauraci..
Ani to nám ale dojem z výletu zkazit nedokázalo a i když jsme domů přijeli těsně před devátou večer (Kačka tedy musela ihned spáchat hygienu a bez odkladu zahájit regenerační hibernaci před pondělním vstáváním do školy), rozhodně to celé stálo za to!
