Cíl letošní expedice s děvčaty byl určen. Jedeme za Adamem – do Nizozemí. Vyrazili jsme v neděli v půl osmé, stavili se pro Kláru v Praze a po zenovém dálničním přesunu jsme před sedmou večer dorazili k Adamovi do Wijsteru. Jeho obydlím byla osada pro gastarbeitery s malými domky u kempu nedaleko městečka. Poklábosili jsme a pokračovali do našeho cíle. Tím je asi půl hodinky vzdálený kemp Hoeve aan den Weg a v něm malý domeček jménem Huisbij.
Kvůli našemu pozdnímu příjezdu jsme měli připravenou uvítací složku s kartou na otevírání závory v poštovní schránce. Vyzkoušeli jsme kartu, závora se otevřela – sláva! Nemusíme nosit věci pěšky! Naskákali jsme do auta a chtěli vjet dovnitř. Jenomže závora se tentokrát odmítala zdvihnout. Holky se lámaly smíchy a mě po chvíli došlo, že tu mají ten bezvadný systém, kdy vás v jednom směru nepustí závoru otevřít dvakrát za sebou. Jinými slovy – když pípnete dovnitř, musíte pak zase pípnout ven. Takže jsem závoru obešel, pípnul z druhé strany a tadá – závora se zvedá!