Příjemná a nenáročná nedělní procházka kousek od Petrovic. Zaparkovali jsme v dolním Těšově u autobusové zastávky. Šli jsme krátkou variantu, juniorka totiž vykazovala známky únavy a nebyla spokojená s náročností trasy. Ono to totiž není celé z kopce. Tedy polovina ano, ale z Vlastějova na Javoří se táhne mírné stoupání.
Tato část je i nejzáživnější. Pro nás tedy určitě. Cestu lemují jabloně, o lahodnou svačinku je tudíž postaráno. Procházíme mezi pastvinami a láká nás kontakt s pasoucími se kravami. Tím víc, že je mezi nimi několik mladých. Chceme jim hodit nějaká jablíčka, nicméně zrovna tady zrovna nejsou žádná v utržitelné výšce. Táta pomáhá Kačce vylézt na strom, což se přes obrovské úsilí a obrovskou oběť v podobě otcovy důstojnosti dlouho nedaří. Krávy nás se zatajeným dechem pozorují, drží nám paznehty a samým napětím přestávají žvýkat. Kačenka v záchvatech smíchu ale není schopná těch pár centimetrů zdolat a na strom se nedostává. Neúspěch. Takový je život. Pár jablek tedy setřeseme a hodíme je kravám, které stojí stále jako opařené a dopad jablíčka v jejich blízkosti nezpůsobí ani nejmenší reakci. I ta nejmenší na nás stále čumí jako tele.
I zbytek cesty je podzimně krásný. Barevný a voňavý. Dalo by se to prodloužit přes Mochov a Hořejší Těšov, to bychom si ale z Kačenky udělali nepřítele. Už takhle tento vyčerpávající pochod místy zvládala jen s vypětím všech sil.
Bylo to ale krásné.
