Mělo to být Rakousko, ale nesehnali jsme volný kemp a pokud ano, tak byl neskutečně drahý. Záložní varianty na tom nebyly nejlépe s výhledem počasí, tak jsme po roce museli vzít opět zavděk Francií. Ve složení: táta, Kačka a Klára jsme vyrazili do Alsaska, konkrétně městečka Kembs na břehu Rýna asi 10km od hranic se Švýcarskem a 50m od hranic s Německem.
Vybrali jsme kemp „u kanála“ (Camping du Canal), hlavně kvůli bazénu. Kemp byl fajn. Slušné zázemí, elektřina na pozemku a především ten bazén.
Přijeli jsme v sobotu 19.7. v 6 hodin večer. Postavili jsme stan a sjeli ještě rychle nakoupit, jelikož v neděli je skoro všechno zavřené. V noci nás překvapil zvuk deště, což ale nebyl déšť, nýbrž bzučení vysokého napětí, které vede přímo nad kempem. Ale nevadilo to, spalo se nám každou noc krásně.
V neděli jsme dopoledne zkusili bazén – voda úplně nejteplejší nebyla.. Pak jsme se vydali do turecké restaurace Viva na pozdní oběd. Nic tureckého jsme si ale nedali, jen pizzu a salát : ) Po obědě byl na řadě zase bazén.
Pondělí – Mulhouse, Colmar
Pondělí jsme věnovali nejdřív muzeu automobilů v Mylhúzách (Mulhouse). To byl nečekaně působivý zážitek. Muzeum obsahuje obrovskou sbírku veteránů, hlavně Bugatti, krásně nasvícené, do toho hráje v podkresu hudba. Strávili jsme v něm tři hodiny a to jsme konec už trochu zrychlovali a šidili kvůli rostoucímu hladu. I holky byly z muzea aut nadšené, což jsem tedy nečekal. Potom jsme popojeli do nedalekého města Colmar, kde jsme plánovali se najíst. Byl trochu problém najít otevřenou restauraci (přijeli jsme akorát mezi obědem a večeří a většina restaurací zavírá ve 14.30 a znovu otevírá v 18.00). Nakonec jsme k nelibosti Kačky vybrali jednu resturaci, kde ale neměli nic, než Flammkuechen (ono to tak bylo všude). Juniorka totiž měla strach z neznámého jídla, ale pochutnali jsme si všichni. Bylo to opravdu vynikající.
Procházka Colmarem pak byla moc pěkná. Je to nádherné malebné město s hrázděnými domy, takzvanými malými Benátkami včetně lodiček a spoustou krásných zákoutí. Určitě stojí za návštěvu.
Úterý – Basilej – město
V úterý jsme se vydali prozkoumat Basilej. Je krásná, ale Švýcarsko je opravdu pro našince jiná cenová kategorie. Tři malé zmrzilny za 17 euro.. Au.. Působivá byla prohlídka Münsteru, kde v podzemí promítají historii tohoto chrámu a města. Byli jsme se podívat, jak místní cestují s Wickelfisch. To je nepromokavý pytel, do kterého si zabalí všechny svoje svršky a vrhnou se do Rýna. Pytel je zároveň nadnáší a silný proud Rýna je odnese o kus dál, kde z této MHD vystoupí, převléknou se a jdou si po svých, třeba do práce. Moc zajímavá podívaná.
Středa – „relax“
Středu jsme vyhlásili odpočinkovým dnem s touláním po okolí. Takže jsme šli jen okolo městečka prohlídnout si koně, dát si na poli kukuřici a pozorovat volavku a želvu uvízlou v kanále.
Čtvrtek – Basilej – zoo Lange Erlen
Ve čtvrtek jsme se vrátili do Basileje prohlédnout si zoo v Lange Erlen. To je zahrada se vstupem zdarma, která je živá pouze z dobrovolných příspěvků. Většina zvířat byla zalezlá, ale viděli jsme kočičí zadek, celého kozla, spoustu hus, kachen nebo co to bylo, opici, koně, osly, ropuchy, ryby a opravdu hodně čápů. Cestu jsme si zpestřili prebroděním říčky Wiese. To byl asi nejlepší zážitek, ačkoli samotná zoo byla taky moc fajn.
Pátek – Papiliorama
Na pátek jsme si nechali návštěvu motýlího domu Papiliorama. Nachází se nedaleko Bernu, což jsme měli asi dvě hodiny cesty hlavně kvůli zácpám okolo Basileje. Papiliorama není pouze o motýlech, i když Ti jsou asi největší zážitek. Mají k dispozici jednu velikou kupoli, kde je vzduch jako v prádelně a několik papuchalků, dalších druhů ptáků a jiných zvířat, například myší. Velké vedro a obrovská vlhkost se nedá vydržet moc dlouho. Ale motýlů je tam opravdu nespočet. Motají se kolem návštěvníků a kdo má štěstí, dočká se i toho, že si na něj některé exempláře sednou. Viděli jsme takhle několik dětí, které na sobě měly třeba i pět motýlů. Kačka záviděla, ona bohužel štěstí neměla, ale rozvinuli jsme takovou teorii, že sedají hlavně na ty, kteří mají pestrobarevné oblečení.
Kromě motýlího domu je v areálu ještě noční zoo, kde se v šeru prochází kolem spousty výběhů. Typické v celém areálu je, že nikdy nejsou u sebe pouze jedinci jednoho druhu. Vždy jsou ve výbězích alespoň dva druhy zvířat pospolu. Potom jsme se prošli ještě venkovním areálem, kde se voně procházejí kozy, osli a je tam i hmyzí dům, kam ovšem holky ani nechtěly : )
Sobota – Kostnice a cesta domů
Ráno jsme složili stan a jelikož to byla jeho poslední cesta, po domluvě se správcem kempu jsme ho tam nechali. Pak jsme jeli směr Konstanz, tedy Kostnice, podívat se na místo, kde nám upálili Jana Husa a Jeronýma Pražského. Není to jen tak, pro návštěvu tohoto památného místa musí člověk podstoupit podobná muka, jako musel snášet na hranici kazatel. Na mapě se to zdá jednoduché – přijedeme z jihu, odbočíme doprava, pak doleva a pak je to jen pár metrů. Jenomže odbočka doprava byla uzavřena, ačkoli z protisměru do té ulice auta normálně odbočit směla. Zvláštní, odbočíme tedy na další křižovatce. Tam se situace opakovala. Nezbylo, než dojet přes řeku, tam se otočit do protisměru a odbočit doleva. To se povedlo, jenže další odbočka doleva směrem k Hussensteinu byla uzavřena stejným způsobem – pouze odbočovací pruh zablokovaný plastovým hrazením. Otočili jsme se tedy na dalším kruháči a odbočili tam doprava. Jsou tam velmi úzké uličky (přičemž je to spíš takové siídliště) a skoro žádná parkovací místa, navíc všechna vyhrazena pro místní. Nakonec se nám povedlo zaparkovat, platili jsme přes aplikaci, která vyžaduje kromě poplatku za parkování i měsíční předplatné (proč??) a šli jsme k Husově kameni.
Toto historicky významné místo je vlastně jen balvan se jmény obou upálených uprostřed křižovatky na sídlišti. Přesto je to pro našince opravdu hluboký zážitek.
Následně jsme se vydali do Mnichova najíst se ve Five Guys. Tam jsme zažili apokalypsu v obchodním centru – kolona před závorami a asi polovina celého lidstva. Lidi si holt musí užít nakupování, než jim obchody v neděli zavřou.. To je všude stejné. Zbytek cesty už byl v pohodě a asi v 9 večer jsme zaparkovali před domem.
