Z Plzně jsme vyjeli asi v 10:30, Praha byla očekávaně trochu přicpaná, ale jinak pohodová cesta. Počasí bylo lepší, než jsme čekali – teplo a sluníčko.
Do Hradce Králové jsme dorazili po 13:00, zaparkovali jsme na Velkém Náměstí. Bylo tam překvapivě plno, ale ve třetím kole jsme už místo našli.
Plno bylo taky v restauraci – vybrali jsme Cook & Look, jelikož byla výborně hodnocená a hlavně Kačenka trvala na těstovinách. Obsluha nás usadila v dětském koutku na gauč, což se u nejmladší účastnice výpravy nesetkalo s nadšením. Za prvé tam byl trošku gumový puch a především existovala hrozba, že některé z přítomných dětí by mohlo zatoužit po kontaktu s ní. To se naštěstí nepotvrdilo, Kačka si užila výborné špagety bolognese a rodiče si pochutnali na nocích.
Po obědě jsme chtěli ochutnat vyhlášenou čokoládu Jordis, zamířili jsme tedy do jejich prodejny. Ceny byly opravdu špičkové, kolem 150Kč za 50g. Ale čokoláda výborná. Bohužel zrovna neměli zmrzlinu, která podle recenzí také stojí za to.
Pak už jsme se vydali do Chlumu, kde je muzeum bitvy (je dlouhodobě zavřené, ale s tím jsme počítali). Prošli jsme se ke kostnici, došli jsme do úvozu mrtvých, kam se po bitvě ukládala mrtvá těla nalezená na bojišti, a zpět k majestátnímu pomníku Baterie Mrtvých.
Bitva se odehrála 3.7.1866 a šlo o největší bitvu na českém území a zároveň druhou největší bitvu 18. století vůbec. Utkalo se celkem asi 450.000 pruských a rakouských vojáků. Zemřelo jich přes 40 tisíc, především na rakouské straně. Bojiště se rozkládalo mezi obcemi Chlum, Máslojedy, Benátky a Čistěves. Z Chlumu, ačkoli nejde o výrazný kopec, je vidět nedaleký Hradec Králové. Pohled se dá ještě vylepšit vystoupáním na rozhlednu, kam jsem se s Kačenkou vydal. Tradičně jsem neměl hotovost, ale milá starší paní u pokladny nás poslala nahoru se slovy, že ze mě udělá důchodce a z Kačky malou holku a tudíž můžeme jít zadarmo. Maminka na nás čekala dole u hospody.
Procházka po zdejší naučné stezce je dlouhá asi 10km, ale nenáročná. My jsme z Chlumu popojeli rovnou k lesu Svíb, ve kterém došlo k nejkrvavějším střetům. Je to listnatý les, který byl v době, kdy jsme jím procházeli, plný sasanek. Byl to krásný pohled, ale zvláštní pocit, když si člověk uvědomí, že na tom místě zemřely tisíce vojáků. Každých pár kroků narazíme na pomník nebo kříž, který nám připomene, čeho byl tento les svědkem.
Pomníky jsou vůbec na celém bojišti téměř všude. Mrazivý pocit, ale stojí za to to vidět.
Cestou zpátky nás Praha uvítala ještě větší zácpou na Jižní spojce. Zastavili jsme se na Chodově koupit Kačce boty a dát si něco k večeři. Volba padla na Pizza Hut. Šunková pizza ale byla plná rukoly, což Kačenka vůbec neocenila a na brambory, které jsem si dal já, byl podobně smutný pohled jako na pomníky ve Svíbu.. Spravili jsme si chuť tasty cheesem v McDonald’s a vyrazili domů. Už potmě..
